English

Napsali jste nám


Dobrý večer, Pane Krčku.

Objednal jsem si dvakrát Francii pro dvě vzdělané ženy - lékařky, které mi pomáhaly tak nějak žít dál, když už to skoro nešlo. Každému bych CD nedaroval. Když si chci připomenout vánoční Karlštejn, tak si pustím na webu záběry Tří tamborů, kde ještě hraje ta k zešílení zrzka nejen na nástroj, ale i tělem a výrazem tváře. Pak si vždy povšimnu toho, jak náhle vstanete a hrajete s takovou vervou, že to je prožitek, který bych, pokud bych učil HV, promítal na ukázku žákům, jak se má hrát a jak hraje ten, kdo ví a umí. Je tam ještě jeden moment, kdy přidáte i zpěv o tom, jak jsou u nás hezčí holky k milování než ta králova dcera, určitě hnusná, leč bohatá. To je další prožitek. Návazně se mi promítne, jak jste na Karlštejně s kolegyní chodili mezi námi a hráli na dudy. Snažím se přesvědčit řadu známých, aby s námi příště také přišli, ale protože nemáme automobajl, jsme odkázáni na vlak a posledně na nádraží nesvítilo světlo (bububu) jako v celé části obce a mnozí nejsou z Prahy, ale třeba až z města perníku nebo jsou prostě líní, tak si říkám, že jsem ještě zcela stářím neuvadl. Stále se mi vnucuje srovnání tří muzikusů - Václava Žilky, Milana Munclingera a Vás. To je na delší úvahu, ale vězte, že ta muzika, co hrajete, je dnes potřeba jako sůl, jakkoliv si hned vybavím, jak Tambory zpíval už docela dávno Rudolf Pellar a taky aktuálně pseudoštěpánek Dlouhý v Bohémě (ten, tuším, zpíval jinou písničku). Jako dáreček přidávám jednu vzpomínku, kterou jsem posílal klientům o jedněch Vánocích. A ještě dvě poznámečky. Včera jsem dělal pořádek a našel jsem třicet let starý program, kde Váš bratr zachraňoval jako dirigent Ars Redivivu, když Munclinger už nemohl nebo snad dokonce už nebyl. Tehdy jsem to oceňoval, protože správný muzikus umí v různých žánrech. A pak jsem ještě jednou četl na webu jakousi českou debatu, kde vystupoval i Váš bratr mezi renomovanými, vzdělanými a vlastenecky zaměřenými lidmi v tom nejlepším slova smyslu. Je škoda, že naše doba rezignuje na formulaci řádných, možná i jakýchkoliv myšlenek a jejich prezentaci veřejnosti, zavalené škvárem a oblbujícími nesmysly. To se nevyplatí, ale na druhé straně obyčejný člověk je stále potenciálem pro přežití, na rozdíl od některých V.I.P (spíše tak zvaných). Ty naštěstí doma a v okolí nemám, ale pokud dělá člověk užitečnou práci, zcela jedno jakou, není ztracen. Dosti pseudomoudra. Přeji Vám hlavně zdraví a sílu a děkuji.

Ing. Ladislav Havlíček



Přeji dobrý den pane Krčku,

chtěli bychom Vám s manželkou ještě jednou touto cestou poděkovat za Vaše sobotní vystoupení na slavnostech v Českém Krumlově. Tedy ne jen Vám, ale i celému souboru Chairé. Zvláště nás oslovila Vaše připomínka mistra Jana Husa vyjádřená ve Vašich dvou nových hudebních skladbách.

Zcela se s vámi shoduji v aktuálnosti odkazu mistra Jana Husa pro naší současnost. Nejde myslím jen o naříkání nad duchovním a morálním úpadkem lidského vědomí, ale o něco mnohem většího, tvůrčího a uzdravujícího. Jedná se tedy o velice aktivní a současně neviditelnou část naší současnosti. Ne to, co vidíme na scénách našeho lidského dění, zpravodajství a fyzických "důkazů", ale to, co je za tím vším rozhoduje o (našich) příštích volbách. Tedy cestou je hledání pravdy, skutečné reality života, jelikož jen tato cesta nám nakonec poskytuje smysl, naplnění i radost. Právě pro to, že je toto jediná cesta směrem k původnímu Zdroji našeho života, náš milý Jan Hus je stále ve svých slovech tolik aktuální. Přes tu zdánlivě velkou propast času nám dnes tolik napomáhá svým racionálním, hloubavým poznáváním, neúnavným hledáním a milováním pravdy - Pána Ježíše Krista.

Hudební vyjádření Vašich dvou skladeb bylo v tomto tématu mnohem výstižnější, přesnější a srozumitelnější, nežli kdejaké věhlasné filozofické "trháky" a texty. Byli jsme pozitivně dojati tímto zážitkem a tak pokud budete ještě vystupovat s tímto tématem, pak bychom si Vás velice rádi ještě jednou poslechli. Taktéž by byl dobrý nápad vydat třeba nové CD..

Stanislav, Markéta a Eliška Synkovi
Odolena Voda



Vážený pane Krčku,

posílám Vám fotečky a moc Vám a celé kapele děkuju za velmi příjemné nedělení odpoledne. Opakoval bych se, kdybych používal superlativní adjektiva, to, co by bylo pro jiné kapely či umělce mezním vypětím sil, je pro Chairé normou. Tak prostě řekněme, že to byl jeden z veliké řady krásných, vydařených koncerů. Ještě jednou - díky za něj. Musím říci, že jste měl šťastnou ruku v doplnění souboru, Příbramská pěnice Jana Piherová je myslím zdatnou náhradou za Dominiku a housle jsou také přínosem. Takže nezbývá než říci, že se moc těšíme na Karlštejn 27. prosince. Mějte se moc krásně a vinšuju ještě jednou Vám, Vaší paní i celému souboru moc krásné Vánoce.


Dobrý večer, pane Krčku,

chtěla bych moc poděkovat Vám, celému souboru Chairé a panu Strejčkovi za překrásnou předvánoční chvíli v šumperském klášterním kostele dne 11.prosince 2014. Z koncertu jsme odcházeli domů okouzleni, projasněni a současně ztišeni - zcela odpoutáni od každodenních starostí a běsů, slavnostně naladěni dobou adventní.

Když jsem se na začátku představení dozvěděla, že jste k nám přijeli až z Příbrami, začaly se mi vybavovat vzpomínky na příjemnou dovolenou v malebné vesničce Věšín u Rožmitálu pod Třemšínem, na Voltuš s mohylou Jakuba Jana Ryby (jehož mše je pro mě srdeční záležitostí), na Svatou Horu v Příbrami, na Vysokou a Antonína Dvořáka, na celý ten malebný kraj.

Hledala jsem pak na webových stránkách informace o sdružení Chairé, nejen proto, abych se o něm více dozvěděla, ale i proto, že se nám velmi líbily vaše hudební nástroje (mně zejména zvířecí roh a lyry) a chtěla jsem vědět, jak se všechny jmenují.

Přitom jsem současně zjistila, že tento předvánoční čas je pro vás dobou hektickou, plnou cestování, a o to více si vážím té jímavé atmosféry, kterou přinášíte lidem v různých koutech země.

Přeji vám všem, aby všechny vaše cesty byly bezpečné a abyste ještě mnohokrát přinesli světlo do očí a duší vděčných posluchačů.

Pokojné Vánoce, pevné zdraví a šťastný nový rok!

R.Jílková, Šumperk


Vážený pane Krčku,

chtěli bychom Vám opožděně poděkovat za mimořádný předvánoční zážitek. Navštívili jsme s přítelem Váš koncert konaný před Vánočními svátky na Zvíkovském podhradí a Vaše vystoupení nás opravdu nadchlo.

Přebohatý repertoár Vašeho souboru, který zahrnuje i méně známé vánoční písně z různých koutů našeho evropského kontinentu jsme velmi ocenili. Je příjemné poslechnout si i starší, někdy o to zajímavější hudební kousky, které se žel tak málo reprodukují posluchačům jinde.Rovněž si dovolujeme vyslovit uznání za takový počet hudebních nástrojů, které ovládáte.

Tedy ještě jednou velký dík za zpříjemnění adventních dní a hodně štěstí a úspěchů 

Vám i celému souboru do dalších let

Tereza Stará a Ivan Končický


Dobrý den pane Krčku,

do Hrádku u Nechanic jezdím pravidelně na vánoční koncerty už zhruba deset let. Váš včerejší koncert byl jedním  z nejkrásnějších, které jsem tam kdy mohla slyšet a vidět. Za svoji osobu Vám z celého srdce děkuji, přidává se i moje sestra a maminka, které beru vždy s sebou.

Přeji Vám a Vašemu souboru všechno dobré, hodně spokojených posluchačů, hodně prodaných CD (také jsme si koupily) a v neposlední řadě krásné a spokojené Vánoce celým Vašim rodinám.

Ještě jednou vřelé díky.

Alena Smolíková, Lázně Bohdaneč


Vážený a milý pane Krčku,

ještě jednou Vám i všem Vašim přátelům z celého srdce děkujeme za podvečerní zpívání, za láskyplné a léčivé pozastavení. Při první písni jsem si uvědomila, jak moc se mi stýskalo Za dva dny to bude rok, co jsme vás v rámci Podblanického podzimu s ,,Písněmi, které vracejí čas" měli na Hradišti. Včera jsem v kostelíku na to krásné odpoledne vzpomínala a potom, bylo to moc zvláštní, jsem cestou domů potkala pána, o kterém už Vám chci dlouho napsat. Jsem na psaní takový lajdák... hanba mluvit, moc se omlouvám. Vím, že kdo rychle dává, dvakrát dává, v praxi mi to ale příliš nejde. A tak tedy s ročním zpožděním: 

Přišel do kostela chvilku po začátku, tenkrát jsem ještě neznala jeho jméno, posadil se úplně vzadu, odložil berle a špitl, že nemá lístek, že si jen trochu odpočine a zase půjde. Opřel se o chladivou stěnu a zavřel oči... a zůstal až do konce vašeho zpívání a když odcházel, usmíval se. A koupil si dodatečně lístek. Asi před dvěma lety se u sjezdu na Lštění čelně srazila dvě auta. Řídil to, které nehodu nezavinilo, už byli skoro doma... jeho žena zahynula na místě, on týdny v nemocnici bojoval o život. Občas jsem ho pak vídala u domu, který krátce před nehodou dobudovali, jak se o berlích pokouší o první kroky a statečně jde dál... Letos v květnu přišel na váš koncert včas a s lístkem a berlu už měl jenom jednu a usmíval se od okamžiku, kdy jste se před vystoupením vzadu, kousíček od něho, chytili při modlitbě za ruce. Od té doby patří v kostelíku při koncertech místo na poslední lavici jemu. Sedáváme vedle sebe a já už znám jeho jméno....

V posledních letech přibylo do mého života mnoho výjimečných, obdivuhodných lidí a co víc, dostala jsem možnost nahlédnout do životů jejich a jako by to bylo málo, jejich příběhy se mi navzájem propojují, často tím nejneočekávanějším způsobem: 

V čerčanském hospici pracuje jedna moc krásná a hodná sestřička, všechny sestřičky tam jsou hodné, ale tahle je jiná. Její energie jako by byla nevyčerpatelná, stále se usmívá a plní nemocným jejich přání, dřív než je vysloví a když je třeba, chodí za nimi i mimo službu, čte jim za nekonečných nocí, peče narozeninové dorty... Poznaly jsme se letos v lednu a už ani nevím, při jaké příležitosti došla řeč na mého muže a na to, že je starostou. Čas běžel, po tom rozhovoru jsme se několik týdnů neviděly a znovu se potkaly v pondělí, na začátku velikonočního týdne. Vidím všechno do nejmenších podrobností, jako by to bylo včera. Oči se jí zaplnily slzami: ,,Chtěla jsem ti napsat. Říkala jsi, že tvůj manžel dělá starostu ve Lštění? Moc bych potřebovala vědět, jak se daří panu Š." Vůbec jsem nevěděla, na koho se ptá. Tiše pokračovala: ,,Já jsem ta, která tu nehodu zavinila. Usnula jsem za volantem...." Myslím, že si její příběh s sebou ponesu do konce svých dnů, v jeho světle se na věci kolem dívám trochu jinýma očima, dala nový rozměr statečnosti... její přátelství beru jako veliký dar.

Sedávám vedle toho muže v kostele a vím, jak moc ho chce nešťastná sestřička potkat a omluvit se mu a že on si stejně silně to setkání nepřeje... Jsem přesvědčená, pane Krčku, že to nebyla náhoda, co ho před rokem zavedlo na váš koncert a moc věřím, moc se za to modlím, že až bude jeho duše uzdravena, potkají se. Nebo se stane něco úplně jiného, co člověk nedokáže vymyslet a naplánovat, život je veliké dobrodružství... Díky Bohu za vaši muziku, za radost a moudrost, kterou šíříte. Ať se vám všem moc daří, přeji vám naplněné dny, vyprošuji Boží požehnání a ochranu. A Vaší paní navíc sílu k překonání nemoci. Moc a moc srdečných pozdravů zpod Hradiště!

Vaše Miroslava Králíková

© 2007 - 2017 Kristýna Tučková